Veganské restaurace

Dnes tu mám pro vás další recenzi, tentokrát podniku Sweet Secret of Raw v Praze. Od sestry jsem dostala k Vánocům poukazy na konzumaci jídla a nápojů ve Sweet Secret, který jsem využila dvakrát v únoru a v březnu tohoto roku.

Všechny produkty ve Sweet Secret of Raw jsou vyrobené ze syrových čerstvých surovin, oříšků, rostlinných olejů a másel, kakaa, ovoce atp. Těšila jsem se, že ochutnám sladkosti, které jsou zároveň vlastně zdravé. Nebylo to však moje první setkání s výrobky od Secret of Raw – na zářijovém Vegefestu v roce 2014 v Praze jsem ochutnala čokoládový cheescake, který byl chuťově naprosto famózní.

Naše první „ochutnávka“ proběhla v únoru. „Cukrárna“ se nachází na Rumunské, takže se tam v pohodě dostanene i pěšky z hlavního nádraží.
V první řadě musím vypíchnout zdejší interiér, který je útulný, příjemný, tak trochu ve stylu Provance, hodně dřeva, světlé barvy.
Obsluha zde byla pokaždé příjemná a milá, takže po téhle stránce nemám co vytknout.

Z široké nabídky raw dortů jsem si nakonec vybrala kokosový dort „Raffaelo“ a sestra maracujový dort.

Kokosový dort byl moc dobrý, chuťově měl opravdu hodně blízko k raffaelu. Byl ale opravdu hodně sytý, takže jsem po spořádání polovinu dortu už skoro nemohla jíst dál. Hádám, že krém byl dělaný z kokosového krému a oleje (možná mléka), což jsou poměrně kalorické ingredience, které brzy zasytí. Bohatě by mi stačil poloviční kousek, ke konci už jsem byla trochu přeslazená.

Sestra měla maracujový dort, který měl výraznější chuť – byl příjemně sladko-kyselý. Nedokáži ale říct, který z dortů chutnal lépe. oba byly dobré, záleží, zda preferujete jemnější chutě, nebo výraznější. Maracujový dort také tolik nezasytil, oproti kokosovému.

Podruhé jsme Secret of Raw cukrárnu navštívily tento týden.
Já se tentokrát rozhodla vyzkoušet koktejl horký brazilský ananas (nápoj z ananasu, bazalky, jablka a agávového sirupu) a k němu jsem si dala lískooříškový dort. Sestra zkusila jahodový chia koktejl (jahody, kešu, chia semínka, agáve sirup, kokosový cukr) a dort meruňkový Míša.

Lískooříškový dort (nalevo) a meruňkový míša.

Musím říct, že horký ananas byl výborný a od té doby pořád myslím na tu úžasnou chuť. Když mi koktejl přinesli, trochu jsem se lekla, že je v něm snad omylem přidaný matcha tea (nesnáším matcha tea 😀 ), protože byl brčálově zelený. Pak jsem si vzpomněla, že to bude nejspíš bazalkou. A taky že ano. Koktejl měl tak vyváženou a lahodnou chuť! Krásně mě zahřál, osvěžil a zároveň zklidnil (to ta bazalka). Budu mít dost co dělat, abych si na něj při každé návštěvě Prahy nezašla 🙂

Lískooříškový dort také nezklamal, měl velmi jemný, výrazně kakaový krém, dobrý korpus a celkově byl spíše hutnější. Jeden kousek dortu mi bohatě stačil a dostatečně mě zasytil, jak už to ostatně u raw dortů bývá. Protože mám ráda čokoládu, chutnal mi o něco víc, než kokosový dort, a hlavně nebyl tolik sytý a kousek byl o trošku menší.

Koktejl horký brazilský ananas a lískooříškový dort.

Meruňkový dort Míša, který měla sestra, byl také moc povedený. Ochutnala jsem a zaujalo mě, jak věrně krém chutnal po tvarohu, přitom byl však veganský (takže bez tvarohu :)) Pokud máte rádi Míša řezy a chcete zkusit jejich zdravější variantu, troufám si tvrdit, že s tímto dortem budete spokojeni.

Jahodový koktejl byl na náš vkus možná až zbytečně moc sladký. Usoudili jsme, že pokud jsou v něm jahody společně s agávovým sirupem a kokosovým cukrem, je to už možná trochu moc sladkého. Jinak byl ale dobrý, horký ananas byl ale o poznání lepší, hlavně co s týče vyváženosti a chuťovou zajímavostí.

Jahodový chia koktejl a meruňkový Míša dort

Celkově hodnotím Sweet Secret of Raw velmi pozitivně a v zásadě nemám nic, co bych vytkla. Je jasné, že každému nemusí sedět určité druhy dortů (já bych si třeba nikdy nedala dort matcha), každopádně ve vitríně měli vždy minimálně 8 druhů dortů, ze kterých si myslím vybere každý. V nabídce mají kromě koktejlů, smoothie a klasického nápojového lístku (studené nápoje, káva, různé druhy čajů, organické víno,…) také snídaňové menu (do 12. hodiny), jak se ostatně můžete přesvědčit na stránkách Sweet Secret of Raw.

Počítejte s tím, že dorty jsou poměrně syté, takže se nemusíte bát, že vám kousek nebude stačit 🙂 I když věřím že jsou tací, kteří bez problému snědí kousky dva. Já ještě určitě pár dalších dortů ochutnám, láká mě pistáciový nebo nějaký ovocný. Stejně tak mě zajímají i ostatní koktejl, ale mám takový pocit, že horký brazilský ananas už nic nepřekoná.

Pokud máte rádi zdravější sladké, nebo třeba jen příjemné posezení u kávy/čaje, pak určitě Sweet Secret of Raw navštivte 🙂

Tento článek nebyl sponzorován. 

Na napsání recenze o restauraci Forky’s v Brně se chystám již delší dobu. Čekala jsem, až restauraci navštívíme alespoň dvakrát, abych mohla ohodnotit více jídel 🙂

Do Forky’s jsme poprvé zavítaly se sestrou v rámci návštěvy v Brně v prosinci minulého roku. Už si přesně nepamatuji, jak jsme tuto restauraci našly. Myslím, že jsem použila vyhledávač vegetariánských a veganských restaurací na soucitne.cz. Forky’s mi připadalo sympatické, v tu dobu byla navíc restaurace poměrně nová a jejich jídelníček se nám velmi zamlouval.

Forky’s je veganská restaurace a během všedních dní nabízí kromě jídel ze stálého jídelního lístku také denní menu, kde si můžete vybrat mezi dvěma hlavními jídly a polévkou.
Objednávání jídla funguje tak, že přijdete k pultu, u kterého si vyberete z aktuální nabídky, objednáte a rovnou zaplatíte. Pokud si dáváte jídlo z menu, dají vám ho hned na tác, pokud ze stálé nabídky, jídlo vám přinesou za cca 5-10 minut ke stolu. Obsluha zde byla vždy milá a ochotná.

Poprvé jsme Forky’s navštívily ve všední den a vybíraly jsme si právě z denního menu.

Já jsem si objednala zapečené brambory s brokolicí a rajčatovou polévku s cizrnou a sestra si dala čočkové karbanátky s celerovým salátem. Polévka byla výborná, musím říct, tak dobrou rajskoku jsem měla snad jen jednou nebo dvakrát. Obě jsme se shodli na tom, že čočkové karbanátky se salátem byly o něco lepší, než zapečená brokolice s bramborem. Karbanátky se vyvedly, byly šťavnaté a moc dobře ochucené. Celerový salát chutnal i mně, přestože celer moc nemusím. Obecně bylo všechno jídlo vyvážené a chutné, nebylo přesolené, překořeněné ani jsem v něm necítila takové zvláštní pachutě, se kterými se u některých „alternativních“ jídel setkávám.
Zapečená brokolice s bramborem neoslnila, ale dobrá a zasytila. Směs byla nejspíš zjemněná sójovou smetanou.

Zapečená brokolice s bramborem.

Čočkové karbanátky s celerovým salátem.

Podruhé jsme byly ve Forky’s s mamkou. Docela nás překvapilo, že restaurace byla skoro plná, všechny stoly obsazené a volná místa byla pouze u vyvýšených stolků s barovými židlemi. Měly jsme už ale hlad a navíc nás hodně zlákala nabídka (např. thajské kari, vietnamská pho, tortilla, čočkové kuličky s dipy,…), tak jsme se nejdříve usadily na barových židličkách.
Sestra si objednala burger menu a já s mamkou vietnamskou polévku pho. Pho jsem chtěla ochutnat už asi dva roky, ale nikdy jsem si jí nedala, poněvadž jsem zatím nenarazila na veganskou verzi (nejsem zrovna milovníkem masových vývarů). Interiér restaurace je zajímavý, útulný a vkusný, v tak trochu seversko-továrním stylu, stěny jsou z neomítnutého šedého betonu, který působí trochu chladně, ale útulnost restauraci dodávají dřevěné stoly a dlouhé lavice s polštářky pod okny, na kterých se pohodlně sedí. Bohužel jsem vnitřek restaurace nestihla vyfotit.

Mladík o obsluhy nás upozornil, že pokud nechceme na jídlo čekat, můžeme si dát jídlo z denního menu – v nabídce bylo pouze jedno – karbanátky s bramborovo-celerovým pyré. My se ale rozhodly pro jídla z klasické nabídky, takže jsme na pho čekali asi 10 minut, sestra na burger set asi 15 minut. Ještě než nám přinesli jídlo, vyprázdnil se jeden stůl, ke kterému jsme se nakonec přemístili.

Vzhledem k tomu, že polévka pho byla moje první, nemůžu ji porovnat s jinými, ale ta, co jsem měla, mi moc chutnala. Mám ráda husté polévky plné různých, dobře se doplňujících ingrediencí. Vývar byl podle chuti zeleninový s houbami shittake, rýžovými nudlemi, klíčky mungo, bambusovými výhonky, bílým tofu a sójovými plátky. Polévka byla hustě zasypaná osmaženou drobenkou, kterou jsem nedokázala blíže identifikovat (a zapomněla se zeptat, o co jde) a čerstvým koriandrem. Na dochucení polévky jsme dostaly čerstvou chili papričku a dílek citrónu. Mně osobně polévka chutnala, ale co mi v ní vadilo, byly až moc velké plátky sóji, které se špatně jedly a navíc nebyly nijak moc ochucené. Vůbec by mi nevadilo, kdyby v polévce nebyly.
Mamce polévka také chutnala, ale vzhledem k tomu, že nemusí tofu ani sóju, tak mi většinu dala 🙂 I když věděla, že v polévce jsou, chtěla jí ochutnat. Polévky byla plná obrovská miska, takže nás bohatě zasytila na celé odpoledne.

Sestra měla burger set s celerovými a bramborovými hranolky, kečupem a „jogurtovým“ dipem. Burger i hranolky jí moc chutnaly, na nic si nestěžovala a říkala, že s jídlem je moc spokojená. Já nejsem zrovna milovník burgrů, ale ochutnala jsem od ní, jen tak pro představu. Houska byla podle nás domácí, byla čerstvá, měkká a navrchu krásně křupavá. Samotný burger byl moc dobrý, osobně mě z menu nejvíc chutnaly bramborové hranolky a jogurtový dip.

Vietnamská polévka Pho

Burger menu

Celkově hodnotím restauraci Forky´s velmi pozitivně. Nejvíce symaptický mi kromě dobrého jídla přijde fakt, že vaří jak „klasiku“ – např. „vepřové“ výpečky se zelím a domácím knedlíkem, tak cizí kuchyni – vše ve veganské verzi.

Odkaz na stránky restaurace zde.

Tento příspěvek nebyl sponzorován!