Dobrý vs. špatný cukr

Cukry, jinak také sacharidy, patří spolu s tuky a bílkovinami mezi tři základní makroživiny, které potřebujeme ke správnému fungování našeho těla a v podstatě k životu. Je však velký rozdíl mezi „dobrými“ cukry a „špatným“ cukrem. Špatný cukr našemu tělu neprospívá a v podstatě ho vůbec nepotřebujeme. Naproti tomu dobré cukry jsou obsaženy nejen v ovoci, ale také v obilninách a v menší míře v zelenině. Takové cukry jsou důležitým zdrojem energie pro naše tělo. 

Rafinovaný cukr (tedy ten špatný cukr), který se vyrábí z cukrové třtiny nebo řepy, je čistou chemickou látkou, která je během procesu rafinace, ke které dochází nejčastěji pomocí kyseliny sírové (!!!), zbavena všech vitamínů. Tento typ cukru najdeme pod názvem „cukr“ na drtivé většině obalů od cukrovinek, sušenek, pečiva a jiných sladkých produktů. 

Cukr je z 99,8 % složen ze sacharózy a 0,2% tvoří voda a popel. Co se týče hnědého cukru, tedy produktu, který vzniká zpracováním rafinované melasy, skládá se z 95% sacharózy, 2% popela, 2% vody a 1% organických necukrů.

Pokud mluvím o negativních účincích cukru na lidský organismus, měla bych také zmínit cukr třtinový a ostatní druhy cukru, včetně melasy a javorového sirupu. To z toho důvodu, že všechny tyto cukry a sirupy byly získány vysokou teplotou. Nejhorší z nich však je, jak už jsem uvedla, bílý rafinovaný cukr. Ten je ale bohužel nejvíce konzumovaným typem cukru a je nejlevnější. 

Pro lidské tělo jsou daleko přijatelnější cukry obsažené v ovoci, zelenině ale také v obilninách. 

Zásadní rozdíl mezi cukrem obsaženým v ovoci, zelenině a obilninách a cukrem průmyslově zpracovaným je ten, že v přírodních potravinách jsou vedle fruktózy obsaženy také minerální látky, vitamíny, stopové prvky, vláknina, mastné kyseliny atd. Což je výborné. A zde se dostáváme k jádru celé věci. 

Aby tělo mohlo cukr zpracovat (zhodnotit v látkové výměně), potřebuje k tomu hlavně vitamíny skupiny B a vápník, které ovšem bílý rafinovaný cukr neobsahuje vůbec (v případě hnědého a jiných průmyslových cukrů je to pouze nepatrné množství). Co se tedy stane? Při pravidelné spotřebě cukru si tělo tyto látky bere doslova samo ze sebe. Logicky potom nastává nevyváženost mezi vitamíny a minerály ve vašem těle a cukry, která ústí v nedostatek vitálních látek. Říká se, že tělo se s jednou lžičkou cukru vyrovnává až 3 dny. 

Další rozdíl mezi přírodním a rafinovaným cukrem je ten, že cukr obsažený v ovoci a zelenině se v těle rozkládá postupně a krev je tudíž živinami zásobena rovnoměrně. Narozdíl od rafinovaného cukru, který se do těla dostává velmi rychle.

Pokud kombinujeme cukr společně s ovocem, úplně zničíme jeho hodnotu. Ovoce má totiž očišťující účinek a i plody, které chutnají kysele, reaguje v těle alkalicky, tedy zásaditě (takže po pozření pomeranče nemůže být nikdo překyselený) pokud jsou zralé. Když k nim přidáme cukr, chemický pochod v těle se úplně změní a tělo vytvoří velké množství kyseliny. A to pro tělo není dobré. 

V jídelníčku je proto lepší upřednostňovat zdravé cukry před špatnými, ideální je se těch špatných úplně vzdát nebo je alespoň velmi omezit. Jsem zastáncem názorů, že extrémy nejsou dobré a myslím si, že není nutné navždy vylučovat z jídelníčku „špatné“ cukry (pokud netrpíte například cukrovkou!), ale je vhodné jejich příjem kontrolovat a spíše se zaměřit na jiné sladké potraviny, které jsou zároveň zdravé.